– Jméno
Anastasja Vištalová – zkráceně Nasťa
– Věk
26.let
– Sport / disciplína / kategorie
Parajezdectví/paradrezura/Grade I. (pouze krok) – sportovci s nejtěžším postižením
– Největší váš úspěch(y)
Mým absolutně největším sportovním úspěchem je start na Paralympijských hrách v Riu v roce 2016. Tehdy jsem v Team testu obsadila 13. místo z 26. startujících a skončila v polovině startovního pole. Šlo o historický okamžik pro Českou republiku, neboť české parajezdectví bylo tehdy na paralympiádě zastoupeno vůbec poprvé.
– Co pro vás znamená jet na LPH Tokio? (váš cíl v Tokiu…, vaše – krédo/citát-)
LPH Tokio je pro mne splněným velkého sportovního snu. Po paralympijských hrách v Riu jsem si velice přála obhájit svou paralympijskou účast a jsem velice šťastná, že se mi to povedlo. Kromě mého předsevzetí je to také ukázka pěti leté sportovní práce a určitého osobního posunu mně samotné v mé disciplíně. Jsem neskutečně šťastná, že mohu ČR již po druhé v řadě reprezentovat na tomto velkolepém sportovním svátku.
V prvé řadě si chci paralympijské hry užít a podat co nejlepší výkon, abych na sebe jak já, tak i můj tým mohli být pyšní. Jezdectví je týmový sport, je to o té sportovní dvojici, o koni a jezdci. Sportovec musí kooperovat se živým zvířetem, jenž má také „svoji hlavu“ a svoje náladové i myšlenkové pochody. Konečný výsledek nemá v rukou pouze lidský sportovec, ale významně ho ovlivňuje i jeho čtyřnohý partner. Paradrezura je něco jako „krasobruslení na koni“, elegantní sport, který hodnotí dle svého nejlepšího vědomí a svědomí sbor rozhodčích, takže se místy nelze vyhnout ani určité subjektivitě.
Abych to shrnula, tak budu moc ráda za jakýkoliv dobrý výsledek a pochvalu od svého týmu. Pokud by se mi podařilo zajet svou soutěž na elitní procentuální hodnocení přes 70 % budu neskutečně šťastná. Zisk finálové vstupenky pro nejlepších osm jezdců ze soutěže jednotlivců by pak byla jedna velká sportovní fantazie sama o sobě J.
– Sportuji od roku…jaká byla vaše primární motivace začít dělat ten daný sport?
Já už sportuji skutečně od raného dětství. Přibližně v osmi letech jsem začala rehabilitačně docházet na plavecké lekce a posléze i závodit. Mám třeba bronzovou medaili z IWAS světových her handicapované mládě v Olomouci v roce 2010, či titul vicemistra ČR z roku 2010.
Nicméně od 13. let věku jsem započala s paradrezurou, jelikož miluji koně a táhlo mě to k nim doslova od narození. Od tří let jsem docházela na pravidelnou hipporehabilitaci, ale pořád mi to nestačilo. Pak jsem se od kamarádky dozvěděla, že i lidé se zdravotním postižením mohou samostatně jezdit na koni a dokonce soutěžit. Na nic jsem nečekala, zanechala jsem plavecké kariéry a začala se naplno věnovat jezdectví. Bylo to jednoduché rozhodnutí, protože koně od mala miluji a tento sport mě neuvěřitelně naplňuje.
– Můj sport.club
Jsem členkou Czech Equestrian Teamu, elitního jezdeckého klubu, který sdružuje talentované české jezdce napříč sportovními disciplínami. Jsem tak papírovou kolegyní české olympijské jezdkyně Anny Kellnerové. Je to pro mne obrovská čest, že mohu být členkou tak elitního týmu. Reálně však trénuji na Slovensku v areálu LaRoc Horses Stupava.
– Trenér
Moje trenérka Magdalena Pokorná má dlouholeté zkušenosti s prací a trénováním handicapovaných jezdců. Má vystudovanou speciální pedagogiku zdravotně postižených a trenérsky se specializuje právě na skupinu jezdců s nejtěžším postižením (Grade I.) ve které závodím. Jako trenér se již zúčastnila významných jezdeckých akcí mezi nimiž nechybí kupříkladu Světové jezdecké hry v Normandii v roce 2014 (tzv. „jezdecká olympiáda“), Mistrovství Evropy v Rotterdamu v roce 2016, či Paralympijské hry v Riu 2016.
Obrovskou výhodou pro mě je, že je jak mým trenérem, tak i předjezdcem a ošetřovatelem koně. Spolupracujeme spolu teprve krátce, něco málo přes rok, ale povahově jsme si sedly a obě jsme ze spolupráce nadšené!
– Zaměstnání
Zatím mám „pouze“ studentskou placenou právní praxi v Nadaci The Kellner Familly Foundation a dále působím jako redaktor pro KNIHY DOBROVSKÝ. Avšak v září mě čeká obhajoba diplomové práce na Univerzitě Karlově – právnické fakultě, poté si již budu hledat trvalý pracovní úvazek v oboru.
– Koníčky (příp. děláte i jiné/doplňkové sporty? Jaké?)
Ráda cestuji, trávím čas s rodinou a přáteli. Navštěvuji kulturní akce (festivaly, veletrhy, kina, muzea, či památky). Pokud zrovna něco nepodnikám, tak si ráda čtu, nepohrdnu ani dobrým filmem, či seriálem a jsem velkým příznivcem konzolových her.
– Něco o vás, co by jste ještě chtěli sdělit „světu“:) – dobrovolné
Chtěla bych velice poděkovat mé paní trenérce Magdaleně Pokorné za to, že mi k účasti na paralympijských hrách zapůjčila svého kvalitního a výborně připraveného koně Sterngreifer, kterému říkáme Fredy. Neboť moje kobylka Dominique nebyla v průběhu předchozích pěti let konstantně připravována na tento sportovní vrchol.
Fredy je v tomto sportu zkušený matador přes osm let je neustále trénován pro Grade I. Má za sebou kupříkladu start na Paralympijských hrách v Riu 2016, či na Světových jezdeckých hrách v Normandi v roce 2014.
Společně se nám při svém prvním a zatím jediném startu podařilo vybojovat dva elitní výsledky přes 70 % na závodech nejvyšší možné troj hvězdové úrovně, jenž se započítávají do světového žebříčku a jsou kvalifikačními pro paralympijské hry, mistrovství světa i Evropy.
Jsem neskutečně šťastná a vděčná, že se v Tokiu představím s koněm takovéto úrovně. Společné tréninky mě neskutečně baví a užívám si každou jejich vteřinu.
– OSTATNÍ – Naší sportovní cestu, včetně postřehů z paralympijských her můžete sledovat na mých oficiálních facebookových stránkách https://cs-cz.facebook.com/ParadrezuraCR/
